Ve své poradenské praxi se velmi často setkávám s tím, že klienti nechávají neúměrně vysoké rezervy na spořicích účtech. (Leckdy – což je mnohem horší – i na těch běžných). Rekordmankou je jedna seniorka, která se bojí hackerů, zlodějů a virů …, ale na spořicím účtu se jí po několik let „blýskaly“ více než dva miliony korun.
V roce 2023, kdy inflace dosahovala dvouciferných čísel, velmi často klienti argumentovali, že přece mají na „spořáku“ krásné zhodnocení 5 %. Teď se jim líbí „garantovaných“ 3,5 %. Jenže to je právě ten problém.
Nevýhody spořicích účtů:
- Omezený růst kapitálu – I když nabízejí vyšší úrokové sazby než běžné účty, stále jsou poměrně nízké ve srovnání s jinými investičními možnostmi. Úroky získané ze spořicího účtu většinou nestačí k pokrytí inflace. Dochází tak ke snižování kupní síly peněz.
- Daně – Úroky jsou zdanitelné, což znamená, že část výnosu musíte odvést na daních. To snižuje celkový čistý výnos ze spoření.
- Neustálé změny – Úrokové sazby se mohou lišit mezi různými bankami a produkty a průběžně se mohou měnit.
Výhody spořicích účtů:
- Pojištění vkladů – Bezpečné uložení peněz.
- Likvidita – Rychlá dostupnost
- Zhodnocení nad úrovní běžného účtu – vhodné pro krátkodobé a střednědobé finanční cíle.
Moje doporučení zní: Jeden, dva měsíční příjmy nechat na běžném účtu, na spořicím pak klientům doporučuji tří až šestinásobek průměrných měsíčních výdajů. Případně navíc peníze, které budou potřeba v dohledné době, řekněme do jednoho roku.
Spořicí účty jsou totiž vhodné pro bezpečné a likvidní ukládání peněz. Pro dosažení vyšších výnosů a ochranu před inflací bychom měli zvážit i další investiční možnosti.
